Feed____

Hello?.... (no answer)...
Hello?!?..... (nothing... nothing..... very faint echo...)
HELLO!!... Is there anybody out there?... (nothing at all this time).

Well... it seems that nobody reads this, so I can basically shout, or write myself to death here, eh?
Talking to myself again. Great...
You know, somehow, this is very comforting. It is not just plain shouting into the dark. When you shout into darkness, the shouts don't stay there. They vanish. When you write something into a blog... even if nobody reads it, it stays put, and there is a chance, that one day, suddenly, somebody will read it. And that somebody might actually like it. And he or she (or both if you are really lucky) might as well read the rest of the bullshit you have written. And something may happen. Don't know what though...
Well...I guess... If that stuff made them feel good for a second, I'd be happy... And I'd be even happier, if they let my know about it.

To save you from any more of my lousy english, I'll make this short. I think that people who are publishing anything on the web are not doing that for themselves (I mean those who are not paid for publishing it). If you read/see it, and you like it, and you are given a chance to express your feelings without spamming, please, let them know. This is called a feedback. And they will love you for that.
And you don't have to comment on this just because I basically asked you to :D

Velvet...

Mám paměť na dvě věci, a proto mi vždycky udělá obrovskou radost, když si něco použitelnýho pamatuju. Z posledních úspěchů můžu zmínit například nadlidský výkon zapamatování si klientského čísla u banky, čímž se počet desetimístných čísel, která si pamatuji, zdvojnásobil.
Mezi věci, který si pamatuju nejdýl, patří revoluce. Ano, ta sametová, a ne, nebojte se, nebudu to rozmazávat. Aspoň ne moc. Bylo mi devět, byl jsem ve třetí třídě ZŠ a běhal jsem po vykachlíkovaný školní chodbě s trikolórou na triku a s ostatníma řval "Jakeše do koše!". Pak jsme soudružce učitelce museli začít říkat paní učitelko. (Někdy z tý doby pochází i další vzpomínka, a to sice na můj první kopanec do koulí. Bolelo to. Hodně. A dlouho.)
Chtěl jsem dneska napsat něco o panu Jakešovi. Nebo spíš o Miloušově fotce u článku na Novinkách.cz. Nebo spíš o reakci mýho kolegy v práci, kterej fotku uviděl, a zeptal se mě, kdo to je... Opravdu nevěděl. Nereagoval na nápovědy, všemi silami jsem se pokoušel mu vysvětlit, o koho to vlastně jde (on je kolega přeci jen o asi tři roky mladší)... ale bylo to marný. Celej jsem se v tu chvíli cejtil nějakej marnej. Nepočítal jsem s tim, že by někdo mohl nevědět, komu patří ta ikonická a tak trochu komiksoidní tvář... Tak a dost.

Jak jistě jako mí vysoce inteligentní čtenáři víte, samet se anglicky řekne velvet. V práci jsem o tom přemejšlel, a zjistil jsem, že velvet se mi v hlavě spojuje jen a pouze s dobrými věcmi:

• Velvet Revolution (to, o čem dneska všude mluvěj, píšou a tak... bezesporu pozitivní záležitost.)
• Blue Velvet (Modrý Samet, film D. Lynche, 1986... trochu drsná, ale dost dobrá podívaná.)
• The Velvet Underground (Lou Reed a jeho banda, jedna z mojich nejoblíbenějších kapel.)
• Velvet (celkem ucházející pivo)
• a spousta dalších dobrých věcí.
  

Jasně, mohl bych ještě zagooglovat, ale to už by bylo švindlování. A abych to neokecával až zbytečně moc, tak si dovolim vám sem hodit jednu písničku. Uvědomuju si, že s tématem toho až tak moc společnýho nemá, je 35 let stará, je to jen Lou Reed a ne celý Velveti, v klipu nestříkaj vodní děla do studentů... ale přijde mi taková celá... prostě sametová, a k mojí dnešní náladě docela dost sedí. Takže pokud jste dočetli až sem, tak se v klidu usaďte, a nechte se aspoň na chvilku unést ;)

The not-so-grand opening...

Již delší dobu pociťuju nutkání o něčem psát. Jen tak. Tak, jako jsem to kdysi dělal na svojem Kihsleekovo Blogu... nebo možná i jinak. Víc o ničem, víc o všem... už jen pro to potěšení ze samotnýho psaní (pokud si připustíme, že něco takovýho může existovat). O čemkoliv. Takže pokud vše půjde podle plánu (což jde málokdy), tak se tu, pokud teda budete chtít, dočkáte povídání z hodně různejch oblastí, v různejch formách a pravděpodobně i ve více jazycích. Tenhle blog bude taky fungovat tak trochu jako nadstavba FaceBooku, protože je mi kolikrát trapný zamořovat svoje přátele tim, že chci něco hrozně sdílet. Tady se na to mrknou lidi, který budou opravdu chtít, a můžu se o tom víc rozepsat.
Řečeno ve zkratce: prostě se občas potřebuju verbálně vyzvracet, a jde mi to líp, když to hážu na papír. Abych aspoň trochu načrtnul, co by mohlo nastat, tak: Kola, fotografie, muzika, film, knihy, cestování, vaření, internet, osobní problémy, psychologie, filosofie.... možná se dostane i na slečny a ponožky v sandálech, a jestli budete hodně hodný a budete hezky komentovat, tak třeba bude i básnička ;) No, a jestli mě to zase přestane bavit, tak... tak určitě víte co.
Teď mě tak napadá, že dlužim vysvětlení, proč jsem změnil adresu blogu... no... jednoduše proto, že jsem lemra líná a v době "google accountu" můžu mít všechno pod jednou střechou, nebo přesněji pod jednim heslem. Navíc nevim jak teď, ale v době, kdy jsem ho používal, byl blog.cz uživatelsky celkem nepřátelskou stránkou, a například sledovat nový komentáře bylo, jak se anglicky trefně říká "pain in the ass", což nepřispívalo k tomu, abych rád přispíval. Doufám, že blogger bude o něčem jinym. Zatim to tak vypadá.