Mezi věci, který si pamatuju nejdýl, patří revoluce. Ano, ta sametová, a ne, nebojte se, nebudu to rozmazávat. Aspoň ne moc. Bylo mi devět, byl jsem ve třetí třídě ZŠ a běhal jsem po vykachlíkovaný školní chodbě s trikolórou na triku a s ostatníma řval "Jakeše do koše!". Pak jsme soudružce učitelce museli začít říkat paní učitelko. (Někdy z tý doby pochází i další vzpomínka, a to sice na můj první kopanec do koulí. Bolelo to. Hodně. A dlouho.)
Chtěl jsem dneska napsat něco o panu Jakešovi. Nebo spíš o Miloušově fotce u článku na Novinkách.cz. Nebo spíš o reakci mýho kolegy v práci, kterej fotku uviděl, a zeptal se mě, kdo to je... Opravdu nevěděl. Nereagoval na nápovědy, všemi silami jsem se pokoušel mu vysvětlit, o koho to vlastně jde (on je kolega přeci jen o asi tři roky mladší)... ale bylo to marný. Celej jsem se v tu chvíli cejtil nějakej marnej. Nepočítal jsem s tim, že by někdo mohl nevědět, komu patří ta ikonická a tak trochu komiksoidní tvář... Tak a dost.
Jak jistě jako mí vysoce inteligentní čtenáři víte, samet se anglicky řekne velvet. V práci jsem o tom přemejšlel, a zjistil jsem, že velvet se mi v hlavě spojuje jen a pouze s dobrými věcmi:
- Velvet Revolution (to, o čem dneska všude mluvěj, píšou a tak... bezesporu pozitivní záležitost.)
- Blue Velvet (Modrý Samet, film D. Lynche, 1986... trochu drsná, ale dost dobrá podívaná.)
- The Velvet Underground (Lou Reed a jeho banda, jedna z mojich nejoblíbenějších kapel.)
- Velvet (celkem ucházející pivo)
- a spousta dalších dobrých věcí.
Žádné komentáře:
Okomentovat